Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výchova a výcvik všestranného psa III.

Na vycházkách stále svého psa pozorujeme, sledujeme jeho chování a reakce na okolní podněty. Sebevědomý psík by se neměl ničeho bát, nanejvýš by na neznámý předmět měl uplatňovat aktivní obranu. Ta se projevuje většinou tak, že spatří-li pes nějaký jemu neznámý a podezřelý předmět, naježí se a začne vrčet a poštěkávat. Je na nás, abychom v tuto chvíli svého psa vhodně povzbudili a s povelem "dej pozor, štěkej" podporovali jeho nedůvěru. Když psík dostatečně štěká, chválíme jej a pomalu s ním postupujeme k neznámému předmětu, aby si ho mohl očichat a poznat, že to vlastně nic není.

Tento u štěňat známý projev je vlastně orientačním reflexem (Pavlov jej pojmenoval reflex "co je to?"), který nám bude v počátcích výcviku velmi pomáhat při nácviku štěkání na povel a při rozvíjení zlobivosti. Je dobré si jednoho takového "strašáka" nechat a na procházce psíka k němu nevodit, aby vždy, když jdeme okolo, si mohl na něj dostatečně zaštěkat. Takových "strašáků" bývá v přírodě většinou dost. Může to být třeba vyvrácený pařez, sud od dehtu, hastroš v zahradě, ale i s prominutím nějaký počestný občan na vycházce v přírodě.

Projevuje-li se pes na vycházce pasivně, to znamená, že se nových věcí bojí, chválíme jej a uklidňujeme a opět se snažíme přivést jej do blízkosti těchto věcí, abychom ho přesvědčili, že není čeho se bát. Leká-li se pes všeho a vždy projevuje jen pasivní reakce, nevybrali jsme si dobře a výcvik takového jedince obvykle nestojí za námahu. Máme-li však vybráno štěně po pracovních rodičích, nemusíme se takových projevů obávat.

Zmínili jsme se o štěkání. Je to jeden z nejdůležitějších cviků, které budeme při výcviku našeho psa potřebovat, a proto mu musíme věnovat maximální pozornost. Každý psovod, který zaspal tento cvik už v počátku, vám řekne, jak těžké je "vysvětlovat" dospělému psovi, že má štěkat na povel.

Metod, jak naučit psa štěkat na povel, je mnoho a všechny selhávají, nemá-li psovod správný cit pro situaci, neví-li, kdy má psa přesně pochválit a povzbudit. Povelem je zde "štěkej" a zakmitání ukazováku pravé ruky ve výši očí psovoda směrem ke psu. Nejlépe je využívat chvíle, kdy pes štěká sám, a povzbuzovat ho. Vždy, když přicházíme ke kotci, musí nás pes vítat radostným štěkotem. Při každém krmení se snažíme, aby pes před položením misky několikrát zaštěkal.

Psa, který se na nás už odmalička upnul, a takový by měl být každý, jestliže jsme při výchově správně postupovali, naučíme štěkat tak, že ho přivážeme na vodítko ke stromu a naznačujeme mu, že odcházíme. Jakmile pes zpočátku jen zakňučí, ihned se k němu vracíme s velkou pochvalou a povelem "štěkej, hodný" a bezprostředně mu dáme volno. Zprvu odcházíme několik kroků, můžeme na psa i volat jako na přivolání, ale důležitá je naše rychlá reakce v pochvale, jakmile pes projeví snahu štěkat. Postupně vzdálenosti odchodů zkracujeme až do fáze, kdy nám bude pes štěkat přímo u nohy, jakmile naznačíme, že chceme odejít.

Tato metoda nácviku má malou nevýhodu v tom, že se pes naučí štěkat, kdykoli jej přivážeme a musíme od něj odejít. Ale tím se netrapte, to ustoupí časem, až pes nabude zkušenosti, že může být uvázán třeba půl dne, například na závodech anebo na některé chovatelské akci.

Máme-li psa, který je dráždivý na osoby, můžeme vyvolat štěkání za spolupráce pomocníka. Jiní psi jsou zase štěkaví a dráždiví na psy ostatní. Zde se dá využít i opačného postupu. Zavřeme se se psem do kotce a poprosíme kolegu, aby se se svým psem procházel před naším kotcem. Pes začne na svého volného kamaráda žárlivě štěkat, ale my mu to rezolutně povelem "nesmíš" zakážeme. Jakmile se pes uklidní, dáme mu povel "štěkej" a velmi ho v tom povzbuzujeme. Tuto situaci několikrát zopakujeme. Pes z toho musí pochopit, že může štěkat jen na náš povel.

Fint, jak naučit psa štěkat na povel, je mnoho. Někdy pomůže i náhoda. Když už je psovod nejvíc zoufalý, že mu pes nechce štěkat, a nabízí kamarádům modré z nebe (častěji však zlaté v lahvi) za to, že někdo z nich jeho psa cvik naučí, zjistí třeba najednou, že pes zuřivě štěká na domovní zvonek, pošťáka nebo na pískací hračku. A rázem je vyhráno.

V žádném případě neskládáme ruce v klín (zvláště ne cizí) a hlavně začínáme co nejdříve. Mějme vždy na paměti, že výcvik psa není žádné kouzlo, ale jen velká dávka trpělivosti a sebeovládání a hlavně přemýšlení, co na psa vykoumat, aby nám dělal právě to, čeho chceme dosáhnout.

Já mám takové pořekadlo, že pes je napůl vycvičen, jestliže ovládá přivolání, štěkání na povel a aport. A právě o aportu si něco povíme v následujícím dílu.