Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výchova a výcvik všestranného psa XVII.

V dnešním pokračování si probereme nácvik cizích stop. Až do této doby šlapal cvičné stopy pro svého psa psovod sám. Cizí stopy jsou takové pachové práce, kdy stopu pokládá osoba psu známá, a později osoba, kterou pes vůbec nezná a s jejímž pachem se ještě nesetkal.

Nejdříve si řekněme, kdy můžeme k takovému nácviku přistoupit. Především tehdy, jakmile se přesvědčíme, že nám pes vlastní stopy chodí s chutí a bez chyb. K tomuto posouzení je třeba určitá zkušenost psovoda, kterou ovšem již po více než ročním tréninku máme, a též jistá míra sebekritiky, bez které žádný psovod nemůže dost dobře pokračovat ve výcviku kupředu. Jestliže si nejsme jisti svým odhadem, můžeme požádat některého ze zkušenějších kamarádů, aby se s námi šel na stopu podívat a řekl nám, zda pes na cizí stopu má či ne. V principu je to však velmi jednoduché. Nasadíme-li psa na vlastní stopu a po celou trasu mu nemusíme pomáhat, tzn. že označí spolehlivě jak lomy, tak předměty, můžeme směle přejít na cizí stopy.

První cizí stopu, jak jsme si už naznačili, by měl šlapat některý z pomocníků, kterého pes už zná a jehož pach mu není úplně cizí. Je též dobré, můžeme-li celou trasu stopy vidět, pro případ nutné opravy psa. Zásada pro trénink cizích stop je stejná, jako u stop vlastních. I když stopu psovod vidí anebo o ní ví, vždy nechá psa samostatně vyhledat začátek i pokračování směru našlapané stopy. Pomáhá pouze v případech, kdy si pes neví rady buď se stářím stopy, anebo s obtížným terénem. V případech, kdy pes na stopu nemá, dojde psovod vždy k nejbližšímu předmětu, a tam celou práci ukončí. Odcházení z rozdělaného úseku je nešvar, který si pes může rychle zapamatovat, a později, při zvýšené obtížnosti stop, i takovou situaci uměle vynucovat.

Samotné vypracování cizích stop se příliš neliší od práce na stopách vlastních. Tříhodinová vlastní stopa je přeci stejně stará, jako tříhodinová stopa cizí. Rozdíl je v tom, že cizí stopy kladou větší nárok na pachovou paměť psa. Až doposud vždy sledoval pes pach svého psovoda, který důvěrně zná a je schopen jej rozlišit za každé situace. Nyní si však musí zapamatovat pach, na který byl nasazen, a pachově propracovaný pes jej nesmí opustit, ani kdyby tuto stopu křížil pach vlastního psovoda. Jakousi kontrolu toho, zda si pes uvedený pach pamatuje, lze provést pomocí pachových křížů, vějířů a ještě lépe při rozlišování předmětů, stop anebo osob. Nácvik těchto obtížnějších prvků stopařské práce si v našem výcviku na pokračování vysvětlíme později.

Úspěšnost na cizích stopách závisí vždy na sehranosti celé dvojice. Stopy, a nejen cizí, jsou vždy otázkou praxe a trénovanosti, což vysvětluje fakt, že i méně nadaní psi docházejí stopy, pod vedením zkušeného psovoda. "Vyježdění" psovodi, s mnoha závody a soutěžemi za sebou, již dovedou odhadnout, jak dlouhý bude asi úsek, kde budou přibližně lomy a kde položené předměty. Citlivým vedením svého psa pak jen utvrdí přihlížející diváky o jeho kvalitě a trénovanosti, i když tomu tak mnohdy není.

Celkově bych chtěl ke stopám říci asi toto: není podstatné, jakého způsobu použije psovod k tomu, aby pes stopy chodil. Někteří psovodi přísahají na potravu, jiní na aporty, další na útěkové stopy s kousáním na konci. Vždy je však podstatný efekt. Dojde-li pes stopu na 98 bodů, pak klobouk dolů před psovodem, který mu připravil takovou motivaci pro trénink. Jen málo dvojic na našich soutěžích je natolik sehraných, aby pes dělal stopu jen za pochvalu psovoda, takové práce si však vážím nejvíc.

Stopy, a zvláště cizí, jsou však též z velké části poslušnost. Pozorní psovodi si jistě všimli toho, že psi, kteří mají znamenitou poslušnost, mají většinou i kvalitní stopy, ale zase slabší obranu. Tato slova může vyvracet dnešní repre kádr pro ME, jako jsou psovodi Ťujík, Nedvěd, apod., ale obrana jejich psů je už ovlivněna jinou prací, podle ZŘ IPO. Z minulosti si pamatuji jen Arana z Uliček a Nera z Buly psovodů Kejře a Janaty, kteří při výborné poslušnosti neztráceli nic z pověsti tvrdých obranářů, i když zase u těchto psů (nebo psovodů?) nebyly pachové práce tou nejsilnější stránkou.

Jen jediný způsob, který je bohužel dodnes mnohde propagován, zavrhuji. Jedná se o násilné donucení psa ke stopování. Veškerá literatura zabývající se pachovkami tento postup popírá, někteří autoři dokonce píší, že je nemožné donutit psa ke stopování. Ze své zkušenosti však mohu říci, že jsem viděl mnoho psů, kteří byli takto "připravováni", a že dosahovali i v mistrovských soutěžích slušných výsledků, ale pohled na tyto psy je žalostný a každý zkušený psovod ihned pozná takto "vycvičeného" psa. Je také otázka, zda takto vycvičený pes může psovoda těšit a zda pravá podstata věci, kterou je kamarádský vztah mezi psovodem a psem, zde nebere za své.

Na závěr k cizím stopám lze říci, že úspěch budou mít ti psovodi, kteří se na vlastních stopách naučili bedlivě sledovat chování svého psa v každé situaci. Jak na rovných úsecích, tak na lomech či na přechodech z jednoho terénu do druhého. Ti, kteří vědí, jak sleduje jejich pes stopu v lehkém terénu, jak v těžkém, jak se chová na stopě při větru, při dešti, apod. Našlapeme mnoho stop, než z nás budou psovodi, kteří mohou říci, že stopám rozumějí. Mnohým se to nepodaří ani u třetího psa, mnohým nikdy, a někteří získají bohaté zkušenosti už u toho prvého. Jako každý sport, i ten náš chce trochu nadání a velkou obětavost a dřinu při tréninku.